Pavel Josef Šafařík (1795–1861)

Profesor slovanské filologie, literární historik, etnograf a kartograf. Vytvářel historické a etnograficko-jazykové mapy, které zůstaly většinou nepublikované.

Narodil se 13. května 1795 v Kobeliarově (Slovensko) v rodině evangelického pastora. Vystudoval univerzitu v německé Jeně. 13 let působil jako ředitel a profesor gymnázia v srbském Novém Sadu. Zde vydal zásadní dílo O původu Slovanů podle Surowieckého (1828). Od roku 1833 žil v Praze, kde mu čeští vlastenci poskytli vědecké stipendium pod podmínkou, že bude publikovat česky. Pracoval jako redaktor, cenzor a ředitel Univerzitní knihovny. V Praze také dokončil monumentální dílo Slovanské starožitnosti (1837), v němž dokázal, že Slované patří vedle Řeků, Římanů a Germánů ke spoluzakladatelům evropské kultury.

K etnograficko-jazykové mapě Slovanský zeměvid vydal monografii Slovanský národopis (1842). Dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků. Šafařík vydával dále lingvistické a slavistické studie. Roku 1848 pronesl zásadní projev na Slovanském sjezdu v Praze. Vystoupil jako zastánce austroslavismu a rovnosti mezi národy. Spolu s Františkem Palackým a Josefem Jungmannem patřil mezi vůdčí osobnosti českého a slovanského národního obrození.

Šafařík zemřel 26. června 1861 v Praze. Je pohřben na Olšanech. Jeho dílo je citováno a vydáváno v Evropě do současnosti.